Naše pouť se započala v pátek 18. 7. 2004 na havířovském vlakovém nádraží v příjemných 9:40. Sešlo se nás tam celkem čtrnáct – třináct dorostenců a „vážený pan profesor“ Daniel Vachtarčík. V Ostravě se k naší družině přidala Helena Novotná a večer jako „bonus“ dojel ještě jistý Jaroslav Hájek zvaný „Hajoš“.
Cesta tam probíhala celkem v klidu, oba přestupy, jak v Ostravě, tak v Brně jsme zvládli bez výraznějších obtíží (až na pana profesora, který – chtěje se svést dolů po eskalátoru – „netrefil“ to správné schodiště a pak se hrozně divil, když se schody rozjely proti němu :-). Vlak neměl ani moc velké zpoždění a tak na nás na rozdíl od loňska nemuseli pořadatelé čekat.
Havířovští borci nakonec poskládali tři družstva, z toho dvě po pěti členech. Náš A – team (BK Bydlířov) ve složení kapitánka Markéta Dudková, Kamil Žylka, Viktor Kubala a já (no ano, i já byla v A – teamu) měl velkou šanci umístit se na druhém místě. Už první zápas s družstvem Brutálních kuřat (brutální byli, kuřata už míň) nám však sebral veškeré naděje – po „brutální“ prohře 25:4 už se nic zázračného čekat nedalo.
Jít spát brzy (tedy o půlnoci) se ukázalo počínáním velice nerozumným, jelikož nám hrozila těžká újma na zdraví. A tak ti z nás, kteří se o toto dobrodružství pokusili, byli záhy vyhnáni z útulné tělocvičny na neútulnou kachlíkovou zem.
Druhý den se „hrálo o dušu“, náš tým vyhrál všechno co se dalo s dvacet pětkou. Úspěšní jsme byli i ve večerním klání v Pétanque – diplomy za vítězství brali Kamil(a), Andrej(a) a Markéta (první jsem byla já, ale protože jsem hrála s Frábou bylo moje družstvo označeno jako „nesportovní“ :-( ). Frába měl večer ještě malou bridžovou přednášku na téma ocenění listu. Některým se zdála být tak zábavná, že raději usnuli (viď Tome :-). Pozdější večerní debatu na téma fotbal jsem zase raději zaspala já.
V neděli ráno nás čekalo příjemné překvapení v podobě druhého místa a náskoku 10 VB před Brutálními kuřaty. Jenže vyhlídka na náš zápas s vedoucím týmem Mattoni nám nedávala příliš velkou naději na úspěch – nehledě k tomu, že by se naši nejmenší museli proti Kuřatům hodně vytáhnout. To se (překvapivě) nestalo.
Stejně „překvapivě“ jsme ani my nezdolali vítězný tým a skončili tak na konečném třetím místě. Odměnou nám byly diplomy a meloun, který skončil bůh ví kde (nejspíš v břiše našich „hochů“ jak jim říká Frába – tím myslím Jardu a pana profesora Jean – Claude van ZiDana).
Z vítězství se radoval tým Mattoni: Pavla Hoderová, Míša Kopecký, Vašek Frank, Matěj Petrásek a Míša Kos. Druhé místo vybojovali Brutální kuřata: Anička Černá, Jarek Jindra, Radka Dítětová a Klárka Kovářová. Další tři družstva byla havířovská v pořadí BK Bydlířov, Berušky a Amatéři. Poslední místo brali nováčkové turnaje Budějčáci : Katka Hodinová, Pepa Špak, Kuba Wasilewski, Martin Lopata a Martin Sigmund. Tohle všechno je i někde jinde, sem to dávám pro naše prcky, aby věděli, kdo je to vlastně ty dva dny porážel.
Na zpáteční cestu jsme vyrazili ve 14:20, a až na „malé“ (cca 90 minutové) zpoždění byla celkem v poho. Hrál se i bridž, ale jinak suverénně převládalo oblíbené „Městečko Palermo“. A k tomu už bych se teď nevracela…
So(l)nička Heroutů