Jedno latinské přísloví praví, že prý nomen omen. Jméno předznamenává a určuje osud. Přísloví jsou mi spíš protivná, ale tentokrát to opravdu sedělo. Jel jsem koučovat svůj bridžový potěr a osud měl jméno Hluk nebo chcete-li hluk.
Úvodní hluk byl cestovní. Ten mám rád. Vždycky si naplánuji, co si všechno po cestě přečtu a hrozně se na to těším. V cíli je sice všechno jinak, ale stejně je to tak nějak dobře. A přesně podle tohoto vzorce proběhl i tento severojižní moravský přejezd. Hned na začátku jsem potkal holky z divadla, a tak ze čtení bylo spíše povídání, ovšem velmi příjemné.
Na nádraží mě čekal Michal Králík, hlavní strůjce mezinárodního bridžového turnaje, který byl letos poprvé pod hlavičkou týmového mistrovství republiky. Michal je velmi veselý a příjemný člověk a navíc je Jihomoravák, a tak hluk, který se line z jeho aury je typicky jižní – vínečko, vtip, veselí, písničky. Nevím jak vy, ale já to mám moc rád, takže tenhle hluk je pro mě víc než přívětivý.
Vstupuji do haly, kde se celá akce koná, procházím jejími chodbami, vejdu do velkého hracího sálu s mnoha stoly a vítá mě hluk obzvláště milý. Pleskání karet ve hře, která asi opravdu spojuje, a proto se jmenuje bridge, je pro mě více než opojné a věřím, že ostatní účastníci této akce jsou na tom stejně, ať už jsou jakkoliv staří. Sedmnáct zúčastněných družstev je o dvě víc než loni a je to bezkonkurenčně největší a nejvýznamnější juniorská akce na území naší republiky kořeněná účastí družstev z Polska, Rakouska a Slovenska.
Švitoření a hluk naší výpravy je roztomilý. Naši bridžoví adepti jsou mezi touto mezinárodní omladinou nejmladší a sbírají zde cenné zkušenosti. Prďoši svoje úplně první, staroši jsou zde podruhé a očekává se od nich trochu více. Jednotliví členové výpravy jsou zvukově dobře rozlišitelní. Příkladně Bárny vydává nezaměnitelně hluboký mručivý zvuk morouse nebo Pavlínka nezkrotný živelný švitořivý zvuk, jen obtížně zastavitelný nebo třeba jen přerušitelný. I tyhle zvuky, které se mi mísí s hlukem těch ostatních, mám rád, protože ho vydávají lidé mně blízcí.
Naše výprava čekala hluk ovací, ale ten se bohužel nedostavoval. Neprobojovali jsme se do první poloviny, potom ani do třetí čtvrtiny, i když staroši byli k této metě jen krůček, a v bojích na dně tabulky jsme také nebyli bůhvíjak úspěšní. Přišli samozřejmě i světlé okamžiky, kdy prďoši okusili poprvé pocit vítězství po zdolání Slováků a staroši tytéž Slováky vymleli 25:0, což je v týmovém bridži nejlepší možný výsledek. Tahle rajská hudba je snad předehrávkou budoucích let, ale zatím jen takovou tichoučkou.
Ovšem noci měli k tichoučku velmi daleko. Hluk nočního skotačení je opravdu nepopsatelný a všechny tóny, odstíny a barvy této změti si ani netroufám popisovat. Tenhle chaos je pro mé bridžníky také neméně lákavý a užívají si ho dosytosti. Ano, i proto se samozřejmě na takové akce jezdí a my všichni to samozřejmě víme. Netroufám si odhadovat, kdy chodili spát, protože můj organismus je v tomhle ohledu velmi zdravý a nedá si někým překážet, což mí spolunocležníci jistě rádi dosvědčí.
Předávání cen je vyvrcholení každé sportovní akce a potlesk soupeřů je zvuk každému sympatický. Vítězství si odvezli Poláci, kteří přesvědčivě porazili všechny naše nejpřednější týmy, mistři republiky mají jména David Vozábal, Honza Martynek, Petr Jelínek a Helena Zadražilová. Ovace sklidili i mnozí jiní. Největší potlesk však patřil našemu potěru ze dna tabulky. Havířov se tady neztratil, ví se o něm a je příslibem pro nás i pro celou bridžovou republiku. Držíme vám palce, holky a kluci, vydržte, ať si můžete užít toho blahodárného hluku potlesku i za svůj výkon. Třeba už příště.
Takové hluky jsem slyšel ve Hluku.
Jarda Hájek